Home

Home
Cititi-ne pe FacebookUrmati-ne pe TwitterFeed RSS gratuit

Spacer

Atelier LiterNet  Sageata  Proză scurtă  Sageata  Miscellanea

Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro

Doma


Diana Cuzic, přeložila: Jarmila Horáková

01.09.2013
TextText mai micText mai mare
Versiune imprimabila Adauga cu AddThis
Articolul anterior din rubrică
Articolul urmator din rubrică

Přemýšleli jste někdy, kolik smyslů se může ukrývat ve slově "doma"? Kolik příběhů se za ním skrývá? Je to místo, kde chceme být, když máme pocit, že do světa se už nevejdeme a že všechno kolem ztratilo smysl. Je to místo, kde se člověk může schovat, snít, být se svými nejbližšími, uspokojovat nejroztodivnější fantazie, uzdravit se nebo trpět, aniž by ho ostatní viděli. Může to být i místo, odkud si člověk přeje uniknout a už se tam nikdy nevrátit. Je to místo, kde, pokud má člověk štěstí, může odložit stranou všechny masky a být sebou samým.
 
V průběhu života to samotné slovo mění svůj význam. Pro mě byl prvním "domovem" malinký byt s miniaturní kuchyní plnou mravenců, kam se vešel jenom jeden člověk, takže jídlo se podávalo v jiném pokoji nazvaném jídelnou. V tomto domově jsem dostala svou první skládanku se Sněhurkou během prvních Vánoc, které si pamatuju. Tam se narodila moje sestra a přestěhovali jsme se odtamtud příliš brzy na to, abych k tomu místu hlouběji přilnula. Skutečným "domovem" se stal byt, kam jsme se přestěhovali a ve spánku, když sním, ho stále identifikuji s domovem. Panelák, kam jsme se přestěhovali, byl minimálně po nějakou dobu jediným obydleným domem v celé čtvrti. Bylo to v době, kdy na malých městech byly domy nahrazovány paneláky, jak jsme na ně dnes zvyklí. Část lidí, kteří se tam přestěhovali, si s sebou přinášela vzpomínky na dům se zahradou, o nějž přišli. Takže si část svého dřívějšího domova nahrazovali tak, že před panelákem vysadili třešeň, meruňku a lískový ořech, které vydržely dodnes. Z vlastního materiálu stloukli několik laviček, přivezli půdu a pěstovali květiny, takže fádní sutiny přeměnily na místo příjemné k životu a k bydlení. Pokud jde o ten byt, ještě dnes, po tolika letech, cítím jeho vůni, pamatuji si na jeho pokoje a různé barvy stěn vymalované podle našich nálad a představ. Stále si pamatuju slunce, jak svítilo mezi roletami v mém pokoji, praskání dřeva v nelegálně umístěných kamnech v komunistickém paneláku a rámus, jaké dělalo každé ráno mlékárenské auto před domem. K tomuto místu se vážou desítky příběhů a zážitků. Je to místo, kde jsem se celé roky probouzela za smíchu svých rodičů, kteří nám připravovali snídani. Je to místo se starým gramofonem, který mi vyprávěl stovky příběhů, a kde jsem měla svoji první knihovnu v životě, kterou jsem poličku po poličce postavila s mým tátou. Tam jsem prožila všechny dětské strachy, obavy z hodin francouzštiny, první milostné příběhy, radost, že mě vzali na vysokou školu, ale i bolest ze ztráty jednoho z rodičů. Je to místo, kde jsem naučila důležité životní lekce jako nesoudit lidi podle prvního dojmu. Pamatuju si, že jsem toto ponaučení dostala jednou v neděli takovým způsobem, že na to nikdy nezapomenu. Ten den nám přerušil hru nějaký člověk, který přecházel přes ulici, a kolébal se, jako by byl opilý. Tou dobou nebylo obvyklé vídat v době oběda na ulici opilé lidi. Část rodičů hned dala najevo svou nelibost, když vtom se muž náhle zhroutil na zem. Můj táta byl jediný, který zareagoval, protože pochopil, nevím jak, že ten člověk není opilý, ale dostal infarkt. Pokusil se udělat, co bylo v jeho silách, ale ten muž mu zemřel v náručí. Doteď si pamatuju jeho rodinu, která pak mého tátu vyhledala, aby mu poděkovala za to, že tam byl a nenechal ho umřít, aniž by se mu pokusil pomoct a zapálil mu po křesťansku svíčku. Byla to jedna z mnoha lekcí, které jsem dostala od svého táty.
 
Tam se také nachází místo, kde jsem si uvědomila, že "domov" neznamená pro všechny totéž. "Domov" může totiž znamenat místo, odkud člověk utíká ve dvě v noci, aby hledal útočiště někde jinde, což dělala jedna z našich sousedek s dětmi. Náhoda tomu chtěla, že můj "domov" se stal i útočištěm pro tuto ženu, kterou manžel týral. Tehdy se "domov" stával tajemným místem, kde se šeptalo, jídelna patřila někomu jinému a viděla jsem mámino oblečení, které nosila jiná žena, a tátu, jak ztrácel svůj každodenní humor. Pro stejně starou holku jako já, která bydlela v bytě pod námi, byl "domov" místem, kde se táta nedokázal smířit s tím, že se jeho dcera měnila v ženu a přivazoval ji k topení, aby nemohla jít ven s kamarády. "Domov" byl pro ni místem, odkud odešla a už se tam nechtěla nikdy vrátit.
 
Tehdy jsem nechápala, jak důležitý je ten můj "domov". Nechápala jsem, proč všichni kamarádi, kteří přišli na návštěvu, říkali, že by chtěli, aby to u nich doma bylo taky takové. Připadalo mi to divné, protože v našem bytě nebylo nic luxusního, akorát každý pokoj měl svou vlastní knihovnu, neexistovaly tam zakázané skříně nebo šuplíky, nebyla tam žádné koberce nebo peršany a jedinými trochu cennějšími věcmi bylo pár obrazů zděděných po prarodičích. Nechápala jsem, že toto místo, kde se dveře nikdy nezamykaly na klíč, bylo středobodem vesmíru. Že to byla oáza normálnosti a radosti a že jsem měla to štěstí, že je moje. Jak léta plynula a "domov" začal splývat s pronajatými byty, kde jsem bydlela, hlubší smysl tohoto slova se začal ztrácet. "Domovem" se stalo místo, kde člověk nebyl téměř nikdy sám a kde se mohl kdykoliv probudit s majitelem za zády. Místo, kde se starší sousedé dívali na člověka zle bez nějakého zřejmého důvodu. V těchto náhražkách "domova" jsem měla příjemné i méně příjemné zážitky, některé si stále pamatuju. Poznala jsem lidi, s nimiž jsem se spřátelila, a každý z nich si s sebou nesl zajímavé příběhy. Pochopila jsem, že je ještě dlouhá cesta k tomu, aby se nájemníci a majitelé navzájem respektovali a zažila jsem pocity vykořeněného člověka. Abych je zmírnila, snažila jsem se na každém z těch míst vytvořit aspoň kousek "domova". Bílila jsem zdi půjčených bytů, pokaždé jsem si tam pěkně srovnala knihy a snažila se dodat teplo, barvu a osobnost každému koutku. Někdy se mi to povedlo více, jindy méně. Uvědomila jsem si, že se mi to povedlo, když se například majitel pokusil po mém odchodu přesně napodobit způsob, jak jsem si daný byt zařídila.
 
Málokdy se vracím do města, kde se nachází tamten "domov". Teď to místo patří někomu jinému. Někdy bych si přála zaťukat na ty dveře a poprosit ho, aby mě nechal nahlédnout. Ale vím, že by to bylo zbytečné, protože to místo už nyní existuje pouze v mé hlavě a v mém srdci. Akorát se můžu snažit dodat místu, kde se nyní nacházím a jemuž říkám "domov", aspoň trochu kouzla a půvabu toho dřívějšího.

***
Medailonek: Diana Cuzic
 
Před nějakým časem jsem se rodičů zeptala, proč mi vybrali jméno Diana. To je ostatně jedna z věcí, které mě neustále zajímají: proč rodiče vybrali pro svoje dítě právě tohle a ne jiné jméno. Pokud jde o mě, zjistila jsem, že moje jméno se vzalo z názvu knihy Alexandra Dumase Dvě Diany. Můžu říct, že moje osobnost se svým způsobem nachází ve znamení této duality.
 
Vášeň pro poznání a nekonečné otázky zrozené v domě mého dětství, který byl plný knih, způsobily, že jsem náruživě chodila na kurzy na Historické fakultě Univerzity Alexandra Ioana Cuzy v Jasech. Po absolvování se však vedení ujala moje praktická část, takže jsem pokračovala magisterským studiem komunikace v obchodě na Státní škole politických a správních studií v Bukurešti. Historie zůstala mým koníčkem, kterému jsem se oddávala hlavně v letech, kdy jsem prodávala knihy v jednom z nejprestižnějších knižních řetězců v Rumunsku. Poslední léta způsobila, že jsem ztratila kontakt se svou uměleckou částí, protože pracuji v mezinárodní firmě, kde hlavními zaříkávadly jsou deadline, target a realismus. Kdybych však měla hovořit o určité konstantě těchto let, řekla bych, že vášeň pro knihy ze mě udělala jak snílka, tak pragmatika. Nedokážu si představit život bez knih a myslím, že svět, kde by příběhy neměly své místo, by byl velmi smutným místem.
 
Setkání s LiterNetem mi umožnilo, abych si v prvé řadě připomněla samu sebe a pak také skutečnost, že ráda píšu o tom, co vidím každý den, o lidech, které potkávám, o svých pocitech a myšlenkách. Nejkrásnější dárek, jaký jsem dostala, bylo to, že se moje psaní líbí neznámým lidem, kteří vedou své vlastní životy, ale jsou ochotni věnovat několik minut zamyšlení nad mými slovy.


Překlad tohoto textu je financován Rumunským kulturním institutem v Praze. Podrobnosti zde. (Traducerea acestui text a fost finanţată de ICR Praga. Detalii aici.)


Articolul anterior din rubrică
Toate articolele din rubrică
Articolul urmator din rubrică




0 comentarii

ARHIVA RUBRICII

Sageata Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro Veniţi, privighetoarea cântă... - Privighetoarea de Kristin Hannah, Anca Mureşan
Sageata Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro De la cer până la poarta din fundul grădinii / Lungul drum al rufelor către noapte, Ana-Maria Androne-Bouman (4.6/5 - 8 voturi)
Sageata Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro Şúco, Matei Bodoc (5.0/5 - 3 voturi)
Sageata Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro Nemaipomenita intransigenţă a Nastasyei Kuzneţova, Liuba Barashkova (5.0/5 - 5 voturi)
Sageata Articol publicat exclusiv pe LiterNet.ro Piki cea cu ochi de azur, Ioana Scoruş (5.0/5 - 7 voturi)
Sageata Toate articolele din această rubrică


RUBRICILE CATEGORIEI

Sageata Ceaiul de joi dimineaţă
Sageata Praful de pe tobă
Sageata Ora de libertate
Sageata autoficţiuni
Sageata Jurnal de maimuţe
Sageata Cântece simple
Sageata Editorialul de luni dimineaţă
Sageata Cafe del Sol
Sageata Diversiuni şi aluviuni
Sageata Micile istorii
Sageata Scrisorile Getei
Sageata Insolita de marţi
Sageata Întîlniri - De dragoste
Sageata Cuvinte pentru înecaţi
Sageata România, draga de ea!
Sageata Jobenul cu iepuraşi
Sageata Şoseta cântăreţului de blues
Sageata inter_zise
Sageata Biciclete în Beijing
Sageata Istorii inventate
Sageata Respiraţie sub apă
Sageata CompletAbil
Sageata Cutia cu păpuşi
Sageata Drumul spre Oz
Sageata Un pic - alte întîmplări adevărate
Sageata Poveştile fetei nesăbuite
Sageata Cum să...
Sageata Bungee Jumping
Sageata InCompletAbil fantastic
Sageata Fractalul Epic
Sageata Zen şi arta întreţinerii motocicletei
Sageata Povestiri minimaliste
Sageata PUNCT...
Sageata S-a întâmplat într-o joi
Sageata 8 1/2. Odă bărbaţilor / Ode to men
Sageata Blues Letters
Sageata Casa cu pereţi de vânt
Sageata Bestiar domestic imaginar (cu persoane celebre)
Sageata Viaţa domnului Lăzărescu
Sageata Întâmplări despre niciodată


PUBLICITATE




CITIŢI-NE PE FACEBOOK


Spacer Spacer